Doktoři ho posílali na operaci, obránce Dřížďal neposlechl. A opět hraje

Doktoři ho posílali na operaci, obránce Dřížďal neposlechl. A opět hraje

Devět měsíců si fotbalový obránce František Dřížďal kvůli vyhřezlé ploténce nezahrál ligový zápas. Dočkal se až v pondělí a brněnské Zbrojovce jako jeden ze čtyř nováčků v sestavě pomohl k první výhře sezony. 

Trénoval, trénoval, hrát zápasy ale nemohl. "Když přišlo vyvrcholení týdne, tak jsem byl jen na tribuně," vzpomíná František Dřížďal na chmurné období.

To skončilo až v pondělí, kdy se obránce fotbalové Zbrojovky znovu dočkal ligového startu. A s ním také výhry nad Mladou Boleslaví. "Snad se od ní odrazíme," věří Dřížďal.

V odraz k lepším zítřkům doufá i on sám, od loňského září ho totiž sužovaly problémy s krční páteří. "Při zápase se Spartou jsem dostal úder loktem," vzpomíná na začátek patálií. Že je zavinila vyhřezlá ploténka, však nevěděl.

"Ztvrdlo mi to a nemohl jsem otáčet krkem. Doktoři ale na rentgenu nic nenašli, jen jsem kvůli staženým svalům chodil na rehabilitace. Když se to uklidnilo, začal jsem trénovat, ale problémy se zase vrátily."

Během prosincového volna se dal do kupy, zvládl i fyzickou část zimní přípravy. Jak se ale potkal s míčem, bolest byla zpět. "Když jsem udělal rychlý pohyb hlavou nebo šel do souboje ramenem, krční páteř dostala otřes a zase bylo zle," popisuje dvaatřicetiletý hráč.

Rezonance odhalila, že má vyhřezlou ploténku o téměř sedm milimetrů. "Doktoři říkali, že bych měl jít na operaci." Jenže Dřížďal neposlechl. "Bývalý spoluhráč ze Slavie mi doporučil borce ze Slovenska, u kterého jsem dělal speciální cviky. Dva a půl měsíce jsem cvičil, i když jsem nevěděl, jestli se můj stav zlepšuje. Ale pocit mi říkal, že je to dobré, tak jsem pokračoval," líčí.

Kontrolní rezonance v úvodu sezony odhalila, že se výhřez zmenšil na dva milimetry. Dřížďal už předtím naskočil do přípravných zápasů, musel se ale vyhýbat hlavičkám.

"Měl jsem to ulehčené tím, že jsem nechodil na standardní situace. Na kraji obrany navíc moc dlouhých balonů k hlavičkování není. A když už, šel jsem hráči víc do těla nebo jsem míč pustil do autu," sděluje bývalý kuchař, který na hlavičkování přivykal postupně od volejbalového míče.

Nyní už je prý riziko pryč, proto minulý víkend nastoupil za juniorku a v pondělí konečně i za áčko. "Měl jsem tam jedno zaškobrtnutí, jinak to bylo docela dobré. I když asi bylo znát, že jsem devět měsíců nehrál. Měl jsem se věnovat hlavně defenzivě, dopředu jsem se moc nepouštěl," prozrazuje pravý bek, kterému v závěru docházely síly.

"Zápasové zatížení je úplně o něčem jiném než trénink, rozložení sil je jiné. Hlavně mi ale chyběla fotbalovost, v tréninku se nikdy nemůžete připravit na psychický tlak, který je v zápase."

V něm Dřížďal přesto přispěl k první brněnské výhře. V čem byl největší rozdíl proti předchozím zápasům? "V organizaci hry. Komunikace dělá strašně moc a v prvních čtyřech zápasech na sebe kluci moc nemluvili. I trenér říkal, že bylo konečně slyšet, jak na sebe voláme."

A ještě jedné příjemné zprávy se snad Dřížďal brzy dočká – narození potomka. "Měli jsme termín už v neděli, ale nějak se mu nechce." I v tomto případě musel brněnský fotbalista čekat devět měsíců.