Myslím, že pomůže, když mě hráči neuvidí, vyslal Jeřábek impulz Kometě

Myslím, že pomůže, když mě hráči neuvidí, vyslal Jeřábek impulz Kometě

Může to být jen náhoda, ale Vladimír Jeřábek je čtvrtým trenérem Komety za posledních pět let, který se rozhodl sám rezignovat, aby dal prohrávajícímu mužstvu nový impulz. 

Mnoho nocí pořádně nespal. Mužstvo Komety poslední měsíc nepředvádělo výkony, na které by mohl být trenér Vladimír Jeřábek hrdý, a on přemýšlel, jak narůstající sérii porážek zlomit. Když se to nepovedlo ani v úterý proti Plzni, rozhodl se z lavičky odejít.

Byl jste rozhodnutý už večer po zápase?
To ještě ne. Nespal jsem pořádně už hodně dlouho, takže jsem v noci přemýšlel a rozhodl jsem se až ráno. Po výkonu s Plzní si myslím, že impulz přijde, nebyl to vůbec špatně odehraný zápas, naopak.

Jaké faktory jste dával při přemýšlení na váhu?
Na jedné straně byla chuť táhnout to dál. I když si nepřipouštím, že se s Kladnem prohraje, ale stát se to může a je otázka, co dělat dál. Stejně by se to pak muselo nějak řešit.

Hlavní důvod je tedy ten, že jste chtěl dát klukům impulz?
Určitě. Myslím, že pomůže to, že nebudu na střídačce, že mě neuvidí, neuslyší. Dělává se to a je to vyzkoušený krok.

Přemýšlel jste o rezignaci už během série porážek, která vás potkala?
Zabýval jsem se tím už předtím. Některé zápasy jsme zahráli hnusně a lidi v Brně si nezasloužili na takový hokej koukat. Ale myslel jsem si, že jsme se trochu chytli ve Vítkovicích. A pak už to jsou kdyby. Kdyby zápas v Pardubicích nebyl venku, hrálo se normálně, mohlo to být jiné. Byla to krásná velká akce, ale Pardubice byly v tom zápase v klidu, my jsme museli vyhrát, už jsme měli šňůru. Kdyby nás zápas venku potkal dřív, kdy jsme byli v klidové bodové zóně, tak bychom si to víc užívali. Jenže my zase hrozným způsobem prohráli. Přišly dva zápasy doma se soupeři z dolní čtyřky. Říkal jsem si, že musíme jednoznačně vyhrát.

Teď byste měl v Kometě působit jako skaut. To vám pan Zábranský nabídl poté, co se dozvěděl, že na lavičce končíte?
Domluvili jsme se tak s panem Zábranským a panem Medlíkem, jak to bude vypadat. Budu pracovat pro Kometu do konce sezony. Budu pozorovat naše hráče v první lize, budu koukat i na extraligu a budu mít seshora úplně jiné oko a klid.

Už jste si nějak zanalyzoval, proč se tak skvěle rozjetá sezona zvrtla?
Něco už jsem si napsal, ale teď by to bylo ještě hodně v afektu řečené. V sezoně se objevily nějaké zlomy. Nechal bych to na pozdější dobu.

Nedošlo třeba trochu i k uspokojení hráčů?
Měli jsme hodně bodů. Některé zápasy jsme ani nečekali, že vyhrajeme, měli jsme i štěstí. Potom přišlo uspokojení. Já jsem pořád nabádal, že dolů se padá rychle, a pak to nejde hned tak zastavit.

Momentálně na tom Kometa není dobře, ale loni se vám povedl kousek, který se zdaří jednou za deset let. S jakými pocity odcházíte z lavičky?
Byla to velká sinusoida a všechno je umocněné závěrem. Předtím to byl velký úspěch a velké nadšení, plácání po ramenou. A teď přišel obrovský pád, ale to je hokej. Jsou to maličkosti, které se skládají do velkých věcí. Drobnosti začaly nefungovat. Teď už se konečně lépe vyspíte? Teď už asi jo (úsměv).