Oldřich Rulc by se v neděli dožil stovky

Sto let v neděli uplynulo od narození Oldřicha Rulce, jedné z největších legend brněnského fotbalu.

Říkali mu brněnský expres. Tuto přezdívku dostal Oldřich Rulc od fanoušků už v prvních letech po svém příchodu do klubu, kdy po hřišti lítal jako vítr a stával se postrachem zadáků všech soupeřů.

Přes zavalitější postavu byl velice rychlý a přitom dostatečně důrazný. Měřil pouze 172 centimetrů, ale tento menší handicap vynahrazoval brilantní technikou a výborným tahem na bránu. Jeho úniky k rohovému praporku a odtud měkké, přesné centry byly pastvou pro oči diváků. Přitom se dokázal prosadit i střelecky, o čemž svědčí jeho 67 ligových branek.

Rodák ze Strašnic začínal s fotbalem jako kluk v místní Viktorii. Tam se postaral společně se svými čtyřmi bratry o velkou raritu. „Měli jsme tam tehdy celý útok Rulců. Z bratrů ale později zůstal u kopané jen jeden, který hrával ve Dvoře Králové,“ prozradil Rulc redaktorovi Moravského slova v roce 1941.

V šestnácti letech přestoupil do pražské Sparty, kde hrával na levé spojce. Už jako osmnáctiletý si vyzkoušel první ligu, ve své první sezoně dal ve čtyřech odehraných zápasech dva góly. V devatenácti byl půjčen do Židenic a už tady zůstal. „Původně jsem měl jít do Moravské Slavie, ale trenér Vohralík mě získal pro Židenice,“ prozradil později. Na jeho postu tehdy hrával výborný Evžen Veselý z Prostějova, a tak se Rulc posunul na levé křídlo, kde se později vypracoval na jednoho z nejlepších útočníků v Československu.

Přestože měl ve své době silného konkurenta v legendárním Antonínu Pučovi, sehrál za reprezentační mužstvo sedmnáct zápasů, v nichž vstřelil dvě branky. Na to, že nehrál v Praze, ale v často opomíjeném Brně, je to skvělá bilance. A to ho o daleko větší počet startů připravila druhá světová válka.

Zahrál si i na mistrovství světa ve Francii roku 1938. V sestavě dostal přednost před Pučem jak při výhře 3:0 nad Holandskem, tak i v opakovaném utkání s Brazílií, v němž byl československý tým po prohře 1:2 vyřazen. Na jediný gól poražených však přihrával Kopeckému právě Rulc. Naopak možná trochu neprávem nebyl nominován na světový šampionát v Itálii o čtyři roky dřív, čímž přišel o slavné stříbro.

Do Židenic přišel na podzim 1930, měsíc před přechodem mužstva na hřiště Na rybníčku. Staré dobré Zábrdovice už tedy nezažil. První zápas v židenickém dresu sehrál 7. září 1930 v Husovicích a okamžitě ukázal své přednosti: dravost, pohotovost, prudkou střelu. Těmi pak udivoval brněnské diváky dlouhých devatenáct let. Dohromady odehrál za klub více než 700 utkání, z toho 249 v první lize. Přitom jeho první tři brněnské sezony nehrály Židenice nejvyšší soutěž. Toto číslo je obdivuhodné, když si uvědomíme, že v jeho době měla liga většinou jen dvaadvacet kol oproti dnešním třiceti. Na svém kontě měl také 67 ligových branek. Vstřelil vůbec první gól brněnského klubu v nejvyšší soutěži. Bylo to 27. srpna 1933 na Spartě, kde Židenice prohrály 2:3.

Skvělé zápasy odehrál také ve Středoevropském poháru. Při deseti startech si připsal tři góly, ten nejcennější asi při domácí výhře 4:2 nad slavným Férencvárosem Budapešť.

První ligu hrál až do svých sedmatřiceti, přestože jeho kariéru málem ukončila vážná zlomenina nohy na podzim 1942, kterou si přivodil při nezaviněné srážce se slávistou Průchou. Přitom do té doby se mu zranění vyhýbala. Možná i kvůli zásadě, kterou se snažil dodržovat:„Zbytečně nekličkovat, nedržet míč a přihrát včas. Potom nedochází k okopávání a také hra má lepší spád.“

Po roční vynucené pauze se vrátil a dokazoval, že je stále lepší než jeho nástupci. Oficiálně byl zaměstnancem Zbrojovky, kde byl veden jako kancelářský úředník. V té době byl zřejmě nejznámějším úředníkem v Československu. O jeho obrovské popularitě svědčí například výsledky ankety fanoušků o nejlepšího československého fotbalistu roku 1937. Z více než 100 000 hlasovacích lístků byl určen vítězem legendární brankář František Plánička a hned za ním se umístil židenický útočník Oldřich Rulc.

Přestože byl původem Pražák, projevil židenickému klubu obdivuhodnou věrnost a nikdy se nenechal zlákat lanaři jiných klubů. A že těch nabídek bylo!

Oldřich Rulc zemřel poměrně mlád ve věku 58 let. Stoleté výročí jeho narození připadlo tak trochu symbolicky na den, který následoval po ligovém utkání Zbrojovky se Spartou, tedy dvou klubů, v nichž rozdával fotbalovou radost.