Čím to je, že se jim tak daří?
Dobře jim chytá gólman, sestavili mančaft ze šikovných hráčů, kteří hrají bruslařsky a fyzicky náročný hokej. Třetí věc je Mojmír Trličík. V Ostravě ho každý zná, je to perfektní trenér. Se Zdeňkem Motákem mají velkou zásluhu na tom, že jsou Vítkovice v semifinále.
Přitom hodně lidí čekalo, že o záchranu budou hrát Vítkovice, a ne Brno.
Kdybych si před sezonou řekl, kdo bude hrát semifinále, tak Vítky bych netipoval. O to hezčí to pro kluky a lidi ve Vítkovicích je. Sérii s Pardubicemi mají 1:1, mají ji dobře rozehranou. Nemuselo by zůstat jen u semifinále.
Nelitujete, že jste z Vítkovic odešel?
Ne, to ne. Nejsem ten typ, který by něčeho zpětně litoval. Rozhodl jsem se odejít do Brna. Vrátil jsem se do mužstva, ve kterém jsem vyrostl a ve kterém jsem věděl, že jednou budu hrát a jednou skončím. K Vítkovicím ale budu mít vždycky pěkný vztah, protože je to klub, který mi v osmnácti letech umožnil hrát extraligu. Pro Vítkovice mám vždycky jenom slova uznání.
Přesto, vy hrajete play-out. Neříkáte si, že jste mohl být s Vítkovicemi v semifinále?
Ne. Když člověk hraje o záchranu, tak po play-off moc nekouká, akorát ho štve, že nehraje o titul, že není v takové euforii. Pokud jde o Vítkovice, tak vím od kluků, jak se cítí, jak hrají. Ale že bych spěchal domů na zápasy a koukal se na ně v televizi, to zase ne. V tom jsem spíš fotbalový.