Trousil s Poláchem po odchodu z Brna opět válí, Dubnica v nich má opory

28.03.2011 22:56

Trousil s Poláchem po odchodu z Brna opět válí, Dubnica v nich má opory

22. března 2011  12:47

Na první pohled se toho pro ně moc nezměnilo, vždyť místo předposledního týmu české ligy se teď strachují o záchranu v posledním mužstvu té slovenské.  

 
 

Jenže jedna zásadní věc se u fotbalistů Jana Trousila s Tomášem Poláchem zásadně liší. Zatímco v Brně je po skončení podzimu odložili jako nepotřebné, v Dubnici si jich cení tak, jak byli za poslední roky zvyklí.

Jako opory.

"Jak Truska hraje? Výborně. Nic jiného ani říct nemůžu, protože si to přečte a pak by mi nadával," směje se záložník Polách. Jeho parťák z obrany Trousil okomentuje výkony kolegy rovnou, bez vtipného úvodu: "Polon znovu hraje, co mu vyhovuje, a je ho plné hřiště."

Jistě, od dvou nerozlučných kamarádů, kteří spolu každý den do Dubnice dojíždějí, lze těžko čekat jiná než pochvalná slova. Jenže fakta mluví stejnou řečí jako oni.

Zatímco na podzim obrana Dubnice připomínala trosky, po Trousilově příchodu z nich vyrostla těžko překonatelná hradba, která v pěti zápasech inkasovala jen dva góly.

Ofenziva, kterou má na povel Polách, sice výrazně zaostává, ale právě on vstřelil jediné dva góly týmu.

Oba si navíc pochvalují klima v klubu. "Je tu hodně pozitivní atmosféra, mám z toho dobrý pocit," sděluje Trousil. "Máme výbornou partu, podobnou jako před třemi roky v Brně," libuje si Polách. "Věděl jsem, do čeho jdu.

Z devadesáti procent jsem potkal stejné lidi jako před jedenácti lety, je to takový domácký klub. Lidi drží spolu, každý každého zná a baví se mezi sebou. Připomíná to Uherské Hradiště."

Zdálo by se, že slovenská mise je pro oba třicátníky vyslovená idyla.
Jenže ne tak úplně.

Mladý tým předvádí, jak zahazovat šance

Jako každému jinému jim ke spokojenosti chybí to základní, tedy body. Dubnica se sice proti podzimu herně zvedla, jenže z pěti zápasů vytěžila jen čtyři remízy. "Když k tomu přičtu čtyři přípravné zápasy na Kypru, tak jsme z devíti utkání remizovali osmkrát. Už to leze na nervy," přiznává Trousil.

Za dvě remízy sklidili Dubničané chválu, když obrali mistrovské kandidáty Slovan a Žilinu. Jenže po bezbrankové domácí "plichtě" s předposledními Košicemi a té poslední v Nitře si rvali vlasy. V sobotu je obral o výhru až gól v závěru.

"Naši hráči šli třikrát sami na gólmana, a kdyby proměnili, byl by klid. Místo toho jsme po jediné větší chybě za druhý poločas inkasovali," zlobí se Trousil.

Právě strašidelná koncovka drží Dubnici u dna. "Podobný zápas jako ten první proti Košicím jsem ještě nezažil. To byla ukázka, jak zahazovat šance. Vždycky říkám, že největší šancí je penalta, ale my jsme měli šest příležitostí, co bylo ještě větších, a nedali jsme nic. I já jsem jednu zahodil," vyčítá si Polách.

A tak ve městě nad Váhom panuje nervozita, byť ztráta na nesestupové předposlední místo činí jen dva body. "Je to podobné situaci v Brně. Každý zápas se musí bodovat, a když se člověk podívá na tabulku, tak se vidí dole," připomíná Polách. "Ale jestli budeme pokračovat ve stejném nasazení a disciplíně, tak výsledky přijdou. Náš herní projev vypadá dobře, takže se nic hrozného neděje. I když tlak se bude postupně zvyšovat," ví Trousil.

Přes Polácha už balony nelétají. Rozdává je, jak je zvyklý

Mohlo se zdát, že oba dlouholetí tahouni Brna už mají své nejlepší roky za sebou. Ostatně Trousilovi brzy bude pětatřicet, Polách letos oslavil čtyřiatřicáté narozeniny a jejich podzimní výkony ve Zbrojovce se blížily spíš průměru než ideálu. Na Slovensku jako by však chytili druhý dech.

Vždyť před Trousilovým příchodem utržila Dubnica v 23 zápasech 36 gólů, na jaře se tento poměr proměnil na 5 duelů, 2 branky.

"Jsou tu samí mladí kluci a trenér Gergély chtěl, abych za to s nimi vzal a zkusili jsme tolik gólů nedostávat. Trenér mi v obraně nechal volnou ruku a kluci se snaží hrát to, na čem se domluvíme před zápasem, z čehož mám radost," chválí stoper. "Já hraju stejně jako vždycky. Chci vyhrávat osobní souboje a být platný při standardních situacích, což se mi zatím daří. Ale spokojený budu, až se Dubnica zachrání."

Jistou práci defenzivy oceňuje i Polách. "Truska hraje to, co vždycky.
Navíc k sobě má výborného kluka Martina Noska, co se od něj učí a ví, kde se pohybovat, aby se doplňovali," popisuje rozený špílmachr.

A jak si vede on? "Prospělo mu, že trenér chce, aby se hrálo všechno přes něj. On tak hraje svoji hru, kdy v klidu zezadu rozdává balony záložníkům i útočníkům, kteří mu to navíc vrací a nabíhají si. Hrajeme jako před třemi roky v Brně, kdy si Střeštičové a Kaloudičové pořád nabíhali. Kluci Polónovi věří, hledají ho a jeho je plné hřiště," líčí Trousil.

I Polách na hřišti pookřál. "Je to úplně něco jinýho než v poslední době v Brně, kdy se míče nakopávaly přes zálohu. Hrajeme týmový kombinační fotbal."

Trousil jako zastara: v kabině je ho slyšet neustále

Oba mazáci navíc mají své slovo i v kabině. "Trusku je slyšet neustále," popichuje Polách.

Jeho souputník doplňuje: "V týmu je hodně mladých, takže atmosféru v kabině musel dělat sám Andrej Porázik. Proto byl rád, když jsme přišli a je nás na to víc. Kluci nás, myslím, respektují, ale také respektujeme my je. Nikdo si na nic nehraje a funguje zdravá rivalita mezi mladými a starými, stejně jako vtipy."

Pokud nejsou dva tréninky denně, Trousil s Poláchem do Dubnice dojíždějí z Brna. "Někdy po tréninku není příjemné jet hodinu a tři čtvrtě zpátky, ale když se prostřídáme, tak se to dá. Někdy taky přespíme u nás v Brumově," přibližuje Polách.

I když se starají především o záchranu svého současného klubu, nepřetrhli ani vazbu na ten předchozí. "S klukama jsem pořád v kontaktu, občas s nima zajdu na kafe. Až bude hrát Brno za čtrnáct dní s Teplicemi, tak vezmu mladýho a půjdu fandit na stadion," oznamuje Trousil. "Věřím, že se zachrání Brno i Dubnica," hlásí Polách.

Jeho současný tým na to má ještě deset zápasů, Zbrojovka o jeden méně.

Zdroj: https://brno.idnes.cz/clanek.asp?c=A110322_125423_fot_zahranici_ald

 


Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode