Pramen druhý, ke kterému se přiklánějí i fotbaloví historici uvádí, že nový klub si pronajal hřiště bývalého Achillesu v Táboře. Ve svém prvním utkání poráží Studentský team. Z průkopnické sestavy SK Židenice se zachovala i některá jména: Kadlec, Šašek, Kern, Bubla, Jahoda, bratři Knauerové, Pavlovec, Vacl i údajně postrádaný J. Lorenz. Odveta se nedohraje ani po třech hodinách, protože hra je každou chvíli přerušována pro výhrady k verdiktu rozhodčího.

První zájezd se uskuteční již v březnu 1913, kdy na půdě tehdy velmi dobrého mužstva SK Haná Kroměříž nováček prohrává 1:8. Navzdory tomuto debaklu dosahuje SK Židenice ve své první sezóně v bilanci 31 zápasů příznivé skóre 112:55. Hráči fotbalově rychle rostou, takže brněnský tisk záhy spokojeně konstatuje: "Židenice nechť pilně cvičí a přihlásí se k mistrovství II. třídy. Moravská Slavia bude mít zanedlouho nebezpečného soupeře!"

Zakladatelé SK Židenice vydrží v jeho dresu až do vypuknutí války. Naposledy se scházejí v následující sestavě: Lorenc ml., E. Knauer, Prokop, Pavlovec, Vacl, J. Knauer, Bubla, Švábenský, J. Lorenz, Lacina, Sekmüller, Jahoda, Šašek, Kern a Kadlec.

V roce 1914 je uspořádáno západomoravské mistrovství B třídy za účasti klubů SK Jihlava, Olympia Brno, Slovan Rosice, SK Třebíč, Viktoria Brno, Moravská Slavia a rezerva SK Židenice.

V době válečné na čas vytvoří společnou jedenáctku Moravská Slavia a SK Židenice. Důvod je prostý - nedostatek hráčů.

Vše se však v dobré obrací a na konci války, dle zpráv v pražském dobovém tisku,  se objevuje na fotbalovém nebi nova nebývalé velikosti SK Židenice. Klub, o němž donedávna za hranicemi města málokdo věděl, také většinu hráčů často mění, jako ostatní, ale neustále má pohromadě nejméně patnáct prvotřídních borců. Útok vede - a zároveň trénuje mužstvo - předválečný rakouský reprezentant Heinzl z WAFu, ve středu zálohy nastupuje obvykle Šroubek přetažený z Prahy (Viktoria Žižkov). Mužstvo jde od vítězství k vítězství a jak by ne, když mu občas zatlačí i sudí... V čem je tajemství? V brněnské posádkové nemocnici působí dr. Katolický, a to je velký přítel fotbalu. Co válečných marodů se v Brně zdrželo, jen aby mohli oblékat dres Židenic! Především je tu ale mladý předseda klubu, mlynář Cyril Lacina. Okouzlující společník, který nelituje peněz a nadto disponuje platidlem, jež je v těch hladových časech nad peníze: moukou. Legendární jsou zvací telegramy pro přespolní soupeře obsahující lacinovskou větu: "Přijeďte rychlíkem s pytlíkem!" K utkání Morava (SK Židenice) - Čechy (1:0 gólem z penalty v posledních minutách) přivede hostující mužstvo jako kapitán hráč SK Smíchov Bohumír Svatoš. Ten po rozmluvě s Lacinou a jeho následné intervenci u posádkového lékaře v Brně již zůstává a v budoucnu mu odvede neocenitelné služby jako hráč i sekretář.

Židenice na sklonku války se mohou úspěšně postavit kterémukoliv týmu. Hrající trenér Heinzl, Kern, Jahoda, Vacl st., Lacina, Beneš, Vacl ml., Knauer, Svatoš, Šašek, Werrauch, Schlessinger, Šroubek, Hlaváček, Vražina. Vedení klubu působí ve složení Cyril Lacina, Foller, Jeřábek.

Na jaře roku 1919 je v rekordním čase zbudováno a oploceno nové hřiště v Zábrdovicích. Předsedovi klubu se daří na tehdejší dobu jev naprosto nevídaný. Na ohradě je vyprodána plocha na tolik reklam brněnských firem, že z výtěžku se uhradí nejen náklady na oplocení, ale i na stavbu šaten a sedadel v hledišti.

I v překotné době poválečné se Lacinovi daří udržet pohromadě skvělý tým. Vnitřní trio útoku Štapl - Křenek - Mazal ( toho později zastoupí Laštovička) by od minuty mohlo nastoupit za národní mužstvo Však se také v jeho dresu až na Rudolfa Křenka všichni jmenovaní hráči postupně objeví.

Další spekulace z dobového tisku: "Nebýt vřav na scéně footbalové při zakládání svazu, intrikaření zástupců pražských a středočeské župy při tvoření asociační soutěže by byl SK Židenice jistým mistrem."

V roce 1919 se rodí Západomoravská župa Zakládajícími členy jsou: SK Židenice, SK Moravská Slavia, Čechie Zastávka, Slovan Rosice a SK Velké Meziříčí. Bohužel na župním přeboru se nedohodnou.

V roce 1919 reprezentuje Československo, byť v neoficiálních zápasech na Vojenských hrách v Římě i hráč Židenic Mazal. Tehdejší výsledky neoficiální reprezentace B jsou výhra s Itálií 1:0 a prohra s Belgií 2:3.

Do Zábrdovic přijíždí v roce 1920 Slavia a SK Židenice ji poráží 6:2, pět gólů střílí Mazal a šestý přidává  Křenek. Hru mužstva tvoří záložník Leopold Hlaváček, který za války přišel z Viktorie Žižkov, po Karlu Peškovi - Káďovi druhý nejlepší té doby.

Na fotbalový turnaj OH 1920 v Antverpách je nominován též i Otto Mazal, vlastním jménem Škvajn, odchovanec kladenského fotbalu. V době konání turnaje však jeho přestup z SK Židenice není stále dořešen, i když za AC Spartu již nastupuje v bleskovém nominačním turnaji. V roce 1922 je ze Sparty na hodinu propuštěn! za poskytování informací redaktoru Josefu Lauferovi z deníku Prager Tagblatt o zájezdu Železné Sparty do Španělska. Odchází do konkurenční Slavie. Zde jeho blesková a výtečná kariéra roku 1923 v pětadvaceti letech končí na nádraží v Karlsruhe, kdy kvůli zapomenutému fotoaparátu vyskakuje z rozjíždějícího vlaku. Ošklivě si poraní koleno. Později se stává trenérem a vede mnoho předních českých klubů i polskou národní reprezentaci.

V září roku 1920 umírá Cyril Lacina, mecenáš a předseda SK Židenice. Role předsedy se ujímá továrník Rudolf Foller.

V roce 1921 odchází do Slavie další hvězda židenického útoku Štapl, vlastním jménem Rudolf Sloup, původem z Plzně a zakladatel fotbalové dynastie Sloupů. Přezdívku získal podle kolíku v podrážce kopačky - štaplu.

V roce 1922 se po dlouhých tahanicích poprvé hraje o titul mistra republiky mezi zástupci jednotlivých žup. Západomoravskou vyhrává SK Židenice před SK Moravská Slavia. Hned v prvním kole ovšem Židenice prohrávají s SK Hradec Králové 1:6, když ještě většímu debaklu zabrání výborný brankář Machát. Soupeře domácích zastaví až ve finále a mistrem se stává AC Sparta Praha. 

V roce 1923 se opět začíná uvažovat o celorepublikové nejvyšší soutěži a ihned začínají padat návrhy kdo by ji měl hrát. Z Brna se vážně uvažuje o čtyřech celcích - SK Židenice, SK Moravská Slavia, Brünner SK a Makkabi Brno později přejmenovaným na Blue Star.

V roce 1923 je do SK Židenice na testy pozván tehdy velmi mladý devatenáctiletý František Plánička. Na první pokus nezaujme a i přes naléhání předsedy klubu Follera již podruhé nepřijede a přestupuje do Slavie.

Na neúspěšném vystoupení na OH 1924 v Paříži SK Židenice reprezentují útočníci bratři Jan a Josef Novákovi. I po odchodu z reprezentace zůstávají klubu po dlouhou dobu věrni. 

SK Židenice vyhrává s přehledem Západomoravskou župu v roce 1925 i 1926. Nadto vyhrává v roce 1926 titul amatérského mistra republiky. Postupně zdolává Prostějov 4:3, Moravskou Ostravu 5:1, DSW Vítkovice 4:2, Sportbrüder Střekov 2:0 a ve finále poráží SK Spartu Košíře 6:5. Židenice vedou už 3:0. Finále sehrají ve složení: Machát - Doležal, Holas - Šádek, Kačerovský, Vidlák - Janhuber, Jan Smolka, Jan Novák, Josef Smolka, Lelek. Trenérem je lehkoatletický reprezentant Václav Vohralík. Na brněnské nádraží přichází vítěze přivítat na 20 000 lidí.

Koncem 20. let se dostává klub do své první větší krize. V sezóně 1927/28 prohrává s Prostějovem 4:2 zápas o titul mistra Moravy, v letech následujících končí v mistrovství Moravy až na posledním místě.

Další ranou je výpověď od města ze stadionu v Zábrdovicích, nějaký čas tráví v azylu u Blue Staru a nakonec se přesouvá roku 1930 Na Rybníček, kde 28. října sehraje otevírací utkání s týmem DSK Třebíč v poměru 4:2.

22. prosince roku 1931 učiní valná hromada zásadní rozhodnutí o přechodu prvního mužstva do profesionálního tábora, což ji umožní bojovat o účast v Asociační lize.

... a tím končí období pravěku SK Židenice.

Profesionálové

(1931 - 1948)

V roce 1932 hrají SK Židenice ve II. lize. Obvyklá sestava je následující: Mimra - Galler, Luger - Suchánek, Smolka I, Chlup - Šterc, Smolka II, Moták, E. Veselý, Rulc.

Ročník II. ligy - 1932/33 - SK Židenice (28 bodů, skóre 92:29, za 13 vítězství, 2 remízy a tři prohry) vyhrává s náskokem tří bodů před SK Čechie Karlín (25) a třetím Nuselským SK (23).

V září 1932 sehrává v dresu Sparty sedmistý dvacátý třetí - a definitivně poslední zápas legendární centrhalv Pešek - Káďa. Bezmála rok o něm není slyšet, au se objeví dne 5. srpna 1933 v Židenicích a hraje za Židenice poprvé proti vídeňskému Slovanu. A 28. srpna při brněnské prvoligové premiéře vede svůj nový celek na letenské trávě jako kapitán. A je hlavním hrdinou utkání. Židenice sice prohrávají 3:2, ale po urputném boji. Jak píše České slovo: "Jako by se za těch dvacet let nezměnil. Je stále ideálním kapitánem mužstva a jedinečným dirigentem celé jedenáctky." I v jarní odvetě má hlavní slovo a je opět nejlepším hráčem. I za jeho podpory remizuje SK Židenice se Spartou 1:1.

I když SK Židenice nemá v reprezentaci Československa na mistrovství světa v roce 1934 ani jednoho zástupce, tak v přípravných zápasech si zahraje i brněnský útok Šterc, J. Smolka, Moták a Rulc.

Ve své premiérové sezóně 1933/34 Asociační ligy končí SK Židenice na 8 místě z 10 účastníků, se 14 body, pasivním skóre 36:45 a bilancí 5 výher, 4 remízy a 9 poráuek. Slouení mužstva je následující: Bulgakov, Vojta, Medowich - Galler, Neder, Černý, Pešek - Káďa, Smolka I, Raffinski, Pospíchal, Molnár, Kovacs, Roman, Šterc, Smolka II, Moták, Rulc, Friese, Suchánek, Veselý, Tichý. Nejlepším střelcem mužstva je J. Moták se 13 brankami.

Z divokých výsledků lze uvést výhru 5:1 proti AFK Bohemians a prohru se Slávií 2:5

V ročníku 1934/35 jiu Státní ligy obsazuje SK Židenice fantastické třetí místo za oběma prauskými S. Dosahuje 26 bodů, aktivního skóre 42:32 a bilance 11 - 4 - 7. Mužstvo hraje sezónu v následujícím slouení: Burkert - Neder, Černý, Raffinski, Böhm, Novák, Pospíchal, Smolka, Eremiáš, Šterc, Moták, Průša, Tichý, Rulc, Nývlt, Friese. Nejvíce gólů střílí soupeřům šlapanický odchovanec Šterc - 15.

Ve čtyřech zápasech dává SK Židenice po čtyřech gólech, ale v zápase se Spartou se nedaří - 1:6.

O Středoevropský pohár hraje znovu šestnáct mužstev z Československa, Rakouska, Itálie a Maďarska. V prvním kole přisuzuje los našemu klubu vídeňský Rapid. Doma SK Židenice vítězí 3:2 a v odvetě dokáue uhrát remízu 2:2 a postup. V kole druhém si doma famózně poradí 4:2 s Ferencvárosem, ale krutých 1:6 v Budapešti končí pohárovou pouť. V té době je však Fradi jedním z nejlepších celků starého kontinentu. Au ve finále jej zastaví AC Sparta Praha a Zentropa cup získává do svého druení.

V roce 1935 na základě výsledků kvalifikace postupuje i SK Moravská Slavia Brno, ligu hraje pouze do roku 1937 a pak následuje hluboký a strmý pád do divizních soutěuí.

Sezóna 1935/36 - 4 místo, 32 bodů, 65:42 a bilance 13 - 6 - 7. Ligový ročník odehraje mužstvo ve složení: Burkert, Terš, Ludvík - Neder, Černý, Smolka, Pospíchal, Böhm, Novák, Šterc, Nepala, Rulc, Průša, Hess, Moták, Nývlt, Suchánek, Klíma.

Kanonýrem mužstva je Průša - 18 gólů a výrazně se prosazuje i židenický odchovanec Nepala a ve své premiérové ligové sezóně zahajuje účet - 15 gólů!!!

Brněnské derby vyznívá jednoznačně pro SK Židenice. Zvítězí v obou zápasech, 2:1 a 6:2.

Za zmínku stojí i vítězství nad SK Kladno - 6:2 a výhra nad sestupujícím DSV Žatec 7:1. Debaklů jsme pro tento ročník ušetřeni.

Středoevropský pohár se rozšiřuje o celky ze Švýcarska, a proto SK Židenice jako čtvrtý celek Státní ligy sehrává kvalifikaci s mistrem Švýcarska FC Lausanne. Doma vítězí 5:0 a i prohra 1:2 venku na postup stačí. V prvním kole poráží doma Ambrosianu Milano 3:2, k vyřazení však vede až velmi krutá porážka 1:8 v Itálii. 

V roce 1936 jsou k zaznamenání ještě dvě události, radostná a smutná. V mužstvu Rusj Užhorod začíná svou novou úspěšnou etapu - trenérskou, a postupuje s ním do ligy bývalý hráč SK Židenice a československý reprezentant Otto Mazal - Škvajn. A bohužel 7. září spáchal ve věku 39 let sebevraždu další z bývalých hráčů SK Židenice a československý reprezentant Rudolf Štapl.

V sezóně 1936/37 se moc nedaří. SK Židenice obsazuje ve státní lize až 7 místo - 24 bodů, pasivní skóre 41:52 , bilanci 11 - 2 - 9. Složení mužstva v ligovém ročníku je následující: Burkert, Andrašík, Ludvík, Haas - Nejedlý, Neder, Černý, Pospíchal, Chocholouš, Novák, Čurda, Rulc, Nepala, J. Stloukal, V. Stloukal, Čabaňa, Průša, Pecháček, Šterc. Nejlepšími střelci jsou Nepala a další odchovanec J. Stloukal s 11 brankami.

Derby s beznadějně poslední SK Moravská Slavie opět vyhrává SK Židenice - 1:0 a 6:0.

Mužstvo též v lize utrží dva debakly - se Slavií 1: 7 a Spartou 6:0.

Jediným zástupcem klubu v reprezentaci Československa je Oldřich Rulc. SK Židenice jej získávají ještě jako talentovaného dorostence ze Sparty a za klub hraje již v sezóně 1931/32 až vydrží dlouhých 20 let!!!

V ročníku 1937/38 se opět začíná blýskat na lepší časy. SK Židenice dokončuje sezónu za pražskými S na vynikajícím třetím místě s 26 body, aktivním skóre 46:27 a bilancí 11 - 4 - 7. Kádr mužstva se příliš nemění: Burkert, Andrašík - Neder, Tóth, Vaněk, Nejedlý, Pospíchal, Novák, Čurda, Rulc, Čabaňa, J. Stloukal, V. Stloukal, Nepala, Koubek, Šterc, Djanik. Nejlepším střelcem je reprezentant Oldřich Rulc, trefí se desetkrát.

Sezóna se naštěstí obejde bez debaklů, naopak sestupující SK Prostějov dvakrát porážíme rozdílem více než třídy - 5:0 a 5:1.

Na MS 1938 odjíždějí s reprezentací dva hráči klubu. Brankář Burkert a levý útočník Rulc. V úvodním zápase proti Holandsku (3:0 po prodloužení) si zahraje jenom Rulc. V prvním zápase proti Brazílii žádný, a v opakovaném nastupují oba. Brankář Burkert dokonce se zraněním z tréninku, když Pláničkovi v prvním zápase Brazilci dokonce zlomí ruku! Není ovšem jediným zraněným v tomto zápase. V opakovaném zápase podléhá zdecimovaná reprezentace soupeři 1:2, když Rulc přihrává Kopeckému na náš jediný gól. Autor branky posléze dostává od Brazilců pěstí a dohrává zápas s otřesem mozku.

Ve Středoevropském poháru se SK Židenice loučí již v prvním kole. Osud se jmenuje Ferencváros. Doma sice vítězí nadějně 3:1, ale v odvetě prohrává 3:0 a je po nadějích. Fradi zastaví až ve finále Slavia a získává pohár pro sebe.

Dává o sobě vědět i dorost SK Židenice. Vyhrává mistrovství Moravy a podlehne až v odloženém finále mistru Čech, pražské Slavii 0:2 a 3:6.

Sezóna 1938/39 se sehrává na dvě etapy. V březnu 1939 vystupuje po třetím jarním kole ze soutěže ŠK Bratislava, jediný slovenský zástupce v soutěži. Výsledky dosud sehraných zápasů s tímto celkem jsou anulovány a soutěž je dohrávána jako Českomoravská liga.

SK Židenice končí na šestém místě, na stejném byl i v březnu 1939 s 18 body, pasivním skóre 33:41 a bilancí 6 - 6 - 8. Složení mužstva: Burkert, Andrašík - Neder, Vaněk, Koubek, Čabaňa, Nepala, Čurda, Chocholouš, J. Stloukal, Pospíchal, Novák, Csapo, Vít, Rulc, V. Stloukal, Krejčí, Čambal, Karda. Nejlepším střelec týmu je Koubek se 14 brankami.

S AC Spartou Praha se tradičně nedaří - 1:3 a 2:7, k dalším debaklům lze přičíst 0:6 s Viktorii Žižkov. Naopak ke světlejším okamžikům se řadí zápas s SK Baťa Zlín 4:1 a 4:0 proti SK Kladno.

Tentokrát již židenický dorost dosahuje titulu mistra. Ve finále poráží dorostence SK Aston Villa Mladá Boleslav 7:1 a v odvetě prohrává jen 0:1.

V ročníku 1939/40 postoupí SK Židenice v konečném hodnocení o jednu příčku na páté místo s 23 body. Skóre je ale stále pasivní - 38:50, bilance 9 - 5 - 8. Složení týmu prochází obměnou: Burkert - Vaněk, Koubek, Čurda, Novák, Chocholouš, Vít, V. Stloukal, Klimeš, J. Stloukal, Rulc, Krejčíř, Buchta, Červený, Zapletal, Sulkovský, Neuman, Kocourek, Harnach, Růžička. Nejlepších střelců je povícero, hned tři hráči dosahují nejvyššího počtu branek - 7. Jsou to Krejčíř, Rulc a J. Stloukal.

Bohužel mužstvo sehrává jedno z nejhorších utkání ve své historii 1:9 s SK Plzeň, též výsledek se Slavií 0:7 nepatří k těm lepším. Jen jediné utkání za celý ročník je v opačném gardu, kdy SK Židenice poráží sestupující SK Slezskou Ostravu 5:1.

Tato sezóna je pro Františka Nováka poslední v klubu a v životě vůbec. Utíká do Anglie, kde padne na nebi válečném jako letec.

V nejlepší jedenáctce dle časopisu A-Zet se objevuje židenický E. Vaněk. V béčkové sestavě pak hráč Kročehlav, ale od nové sezóny jiu židenický Štěpán.

Sezóna 1940/41 není pro SK Židenice příznivá. Končí au na 10 místě s 18 body, jen o dva body před sestupující Viktorií Žižkov A tři před Druhým sestupujícím SK Libeň, s pasivním skóre 51:68 a bilancí 7 - 4 - 11. Mužstvo hraje v sestavě: Proch, Dědič - Koubek, Růuička, Chocholouš, Čurda, Harnach, M. Vaněk, Kratochvíla, Buchta, Červený, Galáb, Krejčíř, Rulc, J. Stloukal, Štěpán, E. Vaněk, Vycpálek, Zapletal. Nejlepším střelcem je posila Vycpálek se 14 góly.

Divokých výsledků se rodí povícero. Oba zápasy se Slavií 4:5 a 4:4, 3:5 a 8:3 s SK Prostějov, 0:4 s SK Viktorií Plzeň, 0:7 s SK Plzeň.

Podzim je bídný - poslední místo a jen 4 body. SK Židenice posiluje: Vycpálek se Slavie, Galáb z Libně a jiu zmiňovaný Štěpán z Kročehlav.

Dorostenci opět poráuejí v boji o titul mladoboleslavskou Aston Villu, posléze přejmenovanou na Národní SK. Venku sice 0:2, ale doma před 11 000 diváky v předzápase Českomoravské ligy se Slavií 6:2.

V konečné tabulce sezóny 1941/42 si SK Židenice o dvě místa polepšuje, skončí na 8 místě hned za AC Sparta Praha s 19 body, lehce pasivním skóre 65:73 a bilancí 8 - 3 - 11. V sestavě se vystřídá neobvykle hodně hráčů: Dědič, Kopecký - Galáb, Růuička, Čurda, Harnach, Procházka, Daněk, Bláha, Červený, Hanák, Chocholouš, Kalivoda, Kopal, Krejčíř, Křišťál, Nepala, Novohradský, Rulc, Štěpán, E. Vaněk, Vycpálek, Zapletal. Nejlepším střelcem je Nepala s 12 brankami. 

Mužstvo si bohužel opakuje historický debakl 1:9, tentokrát se Slavií, 3:6 prohrává s SK Prostějov, k zaznamenání je i 2:6 s SK Plzeň, téu prohrává dvakrát 3:5 se Spartou a AFK Bohemia. Naopak k vidění jsou výhry 4:2 se Slavií, 6:1 s SK Polaban Nymburk a 6:3 s Viktorií Plzeň.

Z nedostatku reprezentačních klání se uskutečňují zápasy Čechy - Morava a Praha - Brno.  Všechny vyhrávají Čechy (2 x 3:1) a Brno (6:2. 8:3). Za zmínku stojí jen policejně uzavřený stadion Židenic, kde se do ochozů nedostávají další tisícovky diváků a téu, ue v zápase Praha - Brno úspěšně zkouší Židenice budoucího reprezentačního brankáře Kopeckého z Libně.

Předposlední ročník Českomoravské ligy - 1942/43 zastihuje SK Židenice v lepší formě. Končí na 4 místě s 25 body vinou horšího skóre 60:54 za SK Baťa Zlín (72:56). Sestava hraje následující: Dědič, Kopecký - E. Vaněk, Kalivoda, Zapletal, Galáb, Chocholouš, Novohradský, Štěpán, Trnka, Nepala, Rulc, Kaiser, Krejčíř, Křišťál, Červený, M. Vaněk. Nejvíce gólů v síti soupeřů, a to 21, má na kontě Štěpán.

Výčet debaklů i vítězství je tentokrát dost pestrý: 0:5 se Slavií, 2:4 a 1:6 se Spartou, 2:5 s SK Nusle, ale téu 5:2 se stejným soupeřem, dále 1:5 a 5:1 s SK Pardubice, 6:2 a 4:3 s SK Rakovník.

Poslední sezónou Českomoravské ligy je ročník 1943/44. SK Židenice se propadá na 8 místo a získává 24 bodů s vyrovnaným skóre  58:61 a bilancí 9 - 6 - 11. Mužstvo hraje v sestavě: Kopecký, Dědič - E. Vaněk, Kalivoda, Novohradský, Chocholouš, Zapletal, Krejčíř, Nepala, Štěpán, Trnka, Kaiser, Šimek, Daněk, Hronek, Vrzal, M. Vaněk. Kanonýrem se stává Šimek se 17 góly.

O divoké výsledky opět není nouze. Sparta - 3:4, Slavia - 1:4, SK Baťa Zlín - 1:6, Viktoria Plzeň - 0:5, SK Slezská Ostrava - 0:4,. Ale i vítězství stojí za to. 4:1 - SK Plzeň, 4:0 - SK Nusle, 6:2 - SK Baťa Zlín, 6:3 - SK Pardubice, 4:0 - SK Polaban Nymburk. 

Před sezónou přichází do mužstva kanonýr Šimek z SK ASO Olomouc. Za předchozí dvě sezóny nastřílel v Českomoravské lize 21 gólů.

V sezóně 1944/45 se z důvodu válečných událostí liga nehraje. Sehrává se ovšem utkání Morava - Čechy (1:3), SK Židenice reprezentují Kopecký, E. Vaněk, Zapletal, Šimek, Nepala.

Bohuuel je doznívajícími boji zasaueno i hřiště SK Židenice, ba co víc, ředitel pojišťovny, kde sídlí sekretariát klubu, dům na dnešním Moravském náměstí zapálí a tak přichází SK Židenice o svůj archiv a veškeré trofeje.

Státní liga se naplno rozbíhá po osvobození a hraje se hned ve dvou skupinách o deseti účastnících. V Oddělení B končí SK Židenice druhý za Slavií a má na kontě 25 bodů, vysoce aktivní skóre 61:43 a bilanci 12 - 1 - 5. Tým sice doznává několika změn, ale kostra zůstává stejná: Kopecký - Vaněk, Galáb, Sláma, Zapletal, Červený, Nepala, Štěpán, Trnka, Krejčíř, Šimek, Rulc, Sobotka, Plšek, Vrzal. Nejvíce gólů soupeřům opět střílí Šimek - 26.

Pokračuje i trend zápasů bohatých na skóre: 4:3 a 1:6 se Slavií, 8:1 a 0:4 s ŠK Jednotou Košice, 4:2 s SK Kladno, 7:3 s Viktorií Žižkov, 4:1 a 2:5, se Spartou Pováuská Bystrica, 4:3 s TŠS Trnava , 4:0 s SK Prostějov a konečně 4:2 a 9:2  s SK Pardubice.

V zápase s ŠK Jednota Košice střílí Štěpán 4 góly, Šimek 2, Plšek a Trnka.

Ve stejné sezóně sehrají SK Židenice dva zápasy s britskými celky. S Derby County 0:2 a skotský Hibernians Edinburgh poráuí 3:1.

Závěrečnou sezónou období profesionálů je ročník 1941/47 Státní ligy a končí pořádnou ostudou. SK Židenice je pro ovlivňování výsledků spolu s SK Kladno a SK Baťa Zlín vyloučeno ze soutěue a sestupuje do divize! Ale po pořádku. Podle ligové tabulky končí mužstvo na prvním nesestupovém 11 místě s 22 body, skóre 64:78 a bilancí 10 - 2 - 14. Sestava je značně rozsáhlá, ale o důvodech později: Kopecký, Sochor, Janák, Losev - E. Vaněk, Vrzal, Sezemský, Galáb, M. Vaněk, Zapletal, Matušek, Štěpán, Buchta, Plšek, Šimek, Sobotka, Rulc, Sláma, Trnka, Krejčíř, Licek, Veselý, Laskov, Hemele, Červený. Kanonýrem se stává odchovanec Sobotka s 18 trefami.

I pohled do výsledků naznačuje stabilní "výkonnost": 2:5 - Slavia, 0:8 - Sparta, 3:5 - Bohemians, 0:4, 1:6 - ŠK Bratislava, 4:6, 2:8 - SK Viktoria Plzeň, 0:4 - SK Baťa Zlín, 3:4 - ASO Olomouc. Ale i 7:2. 3:0 - ŠK Žilina, 6:3 - ŠK Jednota Košice, 6:1 a 5:0 - Viktoria Žižkov a 4:1 - SK Libeň . 

Stávka na obranu trenéra -  když Židenice z jarního výsluní na podzim posléze klesnou na au na předposlední místo ligové tabulky, odvolává výbor Josefa Eremiáše - prý pro nedostatek autority, V tu chvíli se hráči postaví za trenéra, a když  vedení trvá na svém, jdou v čele s reprezentanty Kopeckým a Galábem do stávky. Právě ti nejlepší odmítnou kompromis. Následují klubové tresty - Kopecký, Trnka a Zapletal budou stát půl roku, Galába zachrání před stejným trestem osudem sice podezřelé, ale úřední potvrzení od vojenského útvaru.

A jak vlastně boj o sestup dopadá? V sobotu po nerozhodném poločase Kladno podlehne Zlínu,a deník Práce dodává: "Ti, kdou věřili v poctivost rozhodujících bojů v lize, včera byli šeredně zklamáni. Tak jak zahrálo Kladno, nemohlo by vyhráti s uádným soupeřem. Naprostý nezájem na hře, nebojovnost a u některých hráčů dokonce přílišná horlivost nejen v zahazování šancí, nýbru v nahrávání míčů na kopačky soupeře ..." Tentýu list v úterním shrnutí: "Nezáleuí na tom, jestli sestupuje Baťa nebo Židenice ..." Stačí se zamyslet nad smyslem předcházející věty. Kdyby měly sestupovat jen tři, byly by přeci na váukách osudy Zlína a Olomouce! Ale pokračujme v citaci: "V kuloárech hotelu Paříž na včerejší schůzi hracího oddělení se významně naznačovalo, ue Židenice mají v rukou průkazný materiál o průběhu na Kladně." Nicméně jsou schváleny výsledky posledního kola a rozlosován nový ročník - bez Libně, Žižkova, Olomouce a Židenic, ale se čtyřmi nováčky. Mladá fronta totiu uveřejní otevřený list židenického představitele v hrací komisi, zkušeného lanaře a důvěrného znalce ligového zákulisí Bohumila Plhoně předsedovi ČSAF. Prozradí brněnské jednání o zvláštní prémii pro Kladeňáky - za vítězství nad Baťou. když Plhoň vyčte Kladenským nedodruení dohody, dostane se mu odpovědi: "Co chceš, když jste dali tak málo." Výsledek dosvědčí i Asociační kapitán, a obviní domácí ze sabotáue. Začne se vyšetřovat. Do divize putují ASO Olomouc, Viktoria Žižkov, SK Libeň, A na základě vyšetřování SK Baťa Zlín, SK Židenice a SK Kladno - i když skončilo v lize třetí!!! Profesionalismus má někdy trapné a fatální konce ...

Temno

(1948 - 1971)

Nejen ve fotbale začíná čas nových pořádků. SK Židenice vyhrává s náskokem pěti bodů Moravskoslezskou divizi a zajišťuje si tak na hřišti postup do Státní ligy.

Ovšem jako do všeho v té době, i do postupů a sestupů zasahuje "hlas lidu" pro tentokrát skrze odboráře. Na schůzích volají po širším zastoupení v nejvyšší soutěži. Hlavolam řeší i náš klub, který má odedávna velmi blízké vztahy se Zbrojovkou. Uchyluje se pod její "odborářská křídla" a mění název na SK Zbrojovka Židenice. Na téže schůzi se však zároveň posílený závodní klub rozhoduje vstoupit do Sokola a název se okamžitě mění dále na Závodní sokolská jednota Zbrojovka Brno - Židenice.

V roce 1948 se rozehrává jedna historická etapa. Nikoliv na poli sportovním, ale stavebním. Po osvědčené spolupráci Zbrojovky a SK Židenice při stavbě zimního stadionu započatém v roce 1946, jehož první etapa je dokončena 15. ledna 1947, se obrací pozornost na vybudování sportovního areálu, kde by vedle sebe byly postaveny stadióny zimní, atleticko-fotbalový, velodrom, boxerský dvorec, velká sportovní hala a hotel. Důvodem je velmi neutěšený stav škvárového hřiště Na Rybníčku, kde SK Židenice sehrál mnoho fotbalových utkání a ani Moravská Slavia nemá svůj stadion v Králově Poli hotov. Již na jaře roku 1949 se rozbíhají práce na výstavbě stadionu podle návrhu ing. arch. Bohumila Fialy. Postup prací není jednoduchý. Staví se totiž v místech, kdy býval po staletí rybník, kde je velmi složité zakládání. Proto je už v průběhu výstavby rozhodnuto, že stadión nebude budován ihned v konečné betonové podobě, ale s hledištěm, které bude jen provizorní, hliněné, rozvrstvené na stupně dřevem. Teprve až si náspy sednou a celé území se konsoliduje a unese těžkou betonovou stavbu i s diváky, tak bude stadion dobudován do konečné podoby. Největším problémem se stává odstranění půdní patky v prostorách cvičného hřiště na podzim roku 1952, kdy se začíná sesouvat celý svah mezi areálem Vysoké školy zemědělské a stadiónem. Sesuv je tak mocný, že poškodí vodovodní přivaděč z Březové nad Svitavou, celé staveniště se ocitá pod vodou a Brnu hrozí nedostatek vody.

Na podzim 1948 se rozehrává nový ročník, lépe řečeno půlročník Státní ligy. Po vzoru velkého SSSR přechází naše liga na systém jaro - podzim. Zbrojovka na podzim uhraje jen 8 bodů a končí předposlední. Za zmínku stojí třetí debakl 1:9 s SK Viktorií Plzeň, dále 3:7 se Slavií a 0:5 s Bohemians. Nejlepším střelcem je Krejčíř se sedmi góly.

Ani v roce 1949 se štěstí na Zbrojovku neusmívá. Ligu přejmenovanou na Celostátní mistrovství I dohrává na 12 místě a sestupuje. Za celý rok uhraje jen 17 bodů s bilancí 6-5-15 a vysoce pasivním skóre 47:94. Na poslední nesestupující Škodu Plzeň nám chybí hrozivých 7 bodů.

Zbrojovka si opět neodpustila debakl 1:9, tentokrát s NV Bratislava. Dvakrát prohrává 0:7 se Spartou a Slavií, 2:8 se Železničáři Praha (Bohemians), dále pak též dvakrát odchází s výsledkem 1:6 - se Slovenou Žilina a SONP Kladno. Za zmínku stojí snad jen výhra nad posledně zmiňovaným Kladnem ve stejném poměru 6:1.

Na dlouho poslední ligová sestava mužstva hraje ve složení Kopecký - Kohlík, Plšek, Vrzal, Vaněk, Buchta, Čejka, Zapletal, Bartoň, Bednář, Holman, Krejčíř, Schön, Smítal, Trnka, Moos, Zahradník, Sláma, Antl, Kadlec a Sýkora. Nejlepším střelcem je Krejčíř s 11 brankami.

V roce 1950 hraje Zbrojovka Celostátní mistrovství II, kde končí na šestém, nepostupovém místě a vlivem reorganizace hraje od následujícího roku krajskou soutěž.

V roce 1951 se umisťuje Zbrojovka v Krajské soutěži Brno na 5 místě, ale je to jedno, jelikož se z těchto soutěží do ligy, přejmenované tentokrát na Mistrovství republiky, nepostupuje. Do ligy lze postoupit pouze a jen jako semifinalista Československého poháru. Tím se stává jiný brněnský celek MEZ (dříve ČAFC) Židenice, který ovšem krom několika hráčů ze Zbrojovky (Schön, Buchta, Nepala, Hronek) nemá s naším klubem nic společného. V lize se neudrží a po roce sestupuje.

V roce 1952 vyhrává Zbrojovka svou skupinu krajského přeboru, ale neprojde sítem Kvalifikačního turnaje vítězů krajských přeborů. Ve skupině C končí na třetím místě o skóre za druhým SBZ Ružomberok a o jediný bod za postupujícím Svitem Gottwaldov.

Jedinou radostí v nelehkých letech jsou dorostenci, v českých zemích kralují o titul je připravuje Dynamo ČSD Košice.

V roce 1953 přichází na řadu další reorganizace tentokrát i názvoslovná. Klub se musí přejmenovat na Spartak, to kvůli vzniku dobrovolných sportovních organizací jednotlivých odborových svazů řazených podle odvětví. Spartak je určen pro těžké a všeobecné strojírenství. Stále setrváváme v krajském soutěži, kde končíme na třetím místě. Nehrajeme ani nově vzniklou druhou nejvyšší soutěž - Celostátní soutěž, kam bylo administrativně přesunuto z Mistrovství republiky (I. ligy) 8 mužstev ze 14 !!! a dále některé nově vzniklé týmy, například ÚD RH Brno.

Na vzniku RH Brno se podílí i Zbrojovka, ale nejenom ona, přestupují do ní i nejlepší hráči Králova Pole i židenického MEZu. S jarem 1953 odcházejí do Rudé hvězdy opory mužstva Sláma, Kohlík, Machovský, Danda a trenér Eremiáš. Když se připočítá i dřívější odchod Sobotky do Slavie a ukončení aktivní kariéry Rulce, Galába, Kopeckého, obou Vaňků, je nasnadě, že takové pouštění žilou by vykolejilo i odolnější mužstvo. Navíc se přidává také jeden významný aspekt psychologický. Rudá hvězda trénuje a hraje své zápasy na stadiónu Za Lužánkami a zbrojováčtí fotbalisté mohou denně vidět markantní rozdíly mezi oběma oddíly.

A ještě dovětek ke vzniku II. ligy podle Kroniky českého fotbalu "Co bylo, bylo - vybere se pěkně po jednom celku z každého kraje! Arma Ústí a MEZ Židenice (teď se už oba kluby jmenují Spartak) při pádu z nejvyšší soutěže II. ligu minou a sestupují až do krajského přeboru. Brněnský kraj nebude v nově vzniklé soutěži zastupovat ani MEZ, vlastně Spartak sestupující z I. ligy, ani Zbrojovka, vlastně taky Spartak, která vyhrála krajský přebor. Ale Spartak docela jiný - Královopolská, který skončila v krajském přeboru až za ní.Ale aby nebyl všemu konec, tak kromě postupujících do I.ligy musí každý z nejlepších celků podle jednotlivých krajů svou pozici obhájit svým vítězstvím nad přeborníkem kraje. A jelikož skončila RH druhá a Královopolská třetí, tak putuje zpět do krajského přeboru ze třetího místa!!!"

V ročníku 1954 opět měníme název kvůli přejmenování Zbrojovky na Závody Jana Švermy. Tedy jako Spartak Brno ZJŠ končíme v krajské soutěži na druhém místě za Sokolem Lanžhot.

V roce 1955 opět proběhne reorganizace a my se ocitáme v oblastní soutěži. Stále ovšem třetí nejvyšší. Zde postupně v letech 1955 - 60 obsazujeme postupně 4, 3, 6, 2 a 1 místo.

V létě roku 1955 přichází do klubu trénovat fotbalová legenda Pepi Bican. Má ještě tolik sil, že si v některých utkáních zahraje ve středu útoku, pokaždé je na něm vidět, že je stále výborným hráčem a nezapomíná nic ze svých kouzel. Bican ovšem naráží na bariéru tehdejších pravidel a nepochopení vedení fabriky. Hráči mohou trénovat až po práci, na rozdíl od RH, kde je pracovní doba čtyřhodinová, tedy alespoň na papíře. Proto v roce 1956 odchází.

V roce 1956 se stává předsedou oddílu Oldřich Vorba, muž, se kterým je nerozlučně spjata následující mistrovská éra.

Brno má znovu I. ligu! "Bezohledné fotbalové i hokejové vyloupení Zbrojovky a Králova Pole v zájmu vytvoření Rudé hvězdy nadělalo spoustu zla. Jenže Kometa, jak se jí mezi fanoušky začíná přijatelněji říkat, mezitím městu přinesla už dva tituly hokejových šampiónů - a rok co rok budou přibývat další. Na jaře roku 1956 postupují mezi elitu i fotbalisté. Po podzimní části vedou skupinu B II. ligy sice ještě Vítkovice, ale když se po zimě definitivně přezuli do kopaček brněnští hokejisté Bubník s Dandou a Zamastilem je rozhodnuto. K dalším jménům tehdy nejlepšího brněnského celku lze přiřadit nedávné ústecké dorostence Vojtu, Píšu i Majera a zadáka béčka bratislavského Slovanu Popluhára, kteří narukovali na základní vojenskou službu." Dodává opět Kronika českého fotbalu.

 V této nelehké době klubu stále dělají radost dorostenci. Komárek a Sůra jsou oporami dorostenecké reprezentace.

Výčet trenérů je následující 1957 - Čejka, 1958 - Ondráček, 1959 - Vrbka. Každý skládá mozaiku a za působení Vrbkova se dává dohromady tým, který postupuje do II. ligy Sestava mužstva je následující: Michlovský (Klimeš) - Schön, Hájek, Maršík - Ziegenfuss, Jaroš (Schönauer) - Komárek, Látal, Stloukal, Vognar, Marek

Roku 1960 se poprvé po osvobození rozjíždí celostátní soutěž Spartakiádní pohár. Do pražského celostátního finále se probojuje fotbalová Kometa opravdu kuriózně. Po drtivém vítězství doma 6:0, stejným poměrem v Žilině prohrává a rozhoduje los. RH postupuje a cestou k vítězství v poháru poráží Baník Ostrava 1:0 a ve finále Lichtnéglovým hattrickem Slavii (jmenuje se samozřejmě Dynamo) 3:1.

V sezóně 1960/61 hrajeme tedy II. ligu. Skupinu B vyhrává Královopolská a postupuje do I. ligy, Spartak ZJŠ končí na pátém místě. Za zmínku stojí sestup RH Brno z první ligy a schyluje se k největšímu transferu brněnské kopané.

Ročník 1961/62 skupiny B II. ligy vyhrává s náskokem tří bodů RH Brno, Spartak ZJŠ je osmý. Spartak Královopolská po ročním účinkování I. ligu opouští. Již v průběhu jara se rodí v "orgánech" rozhodnutí o zániku působení RH v městě Brně jak na poli fotbalovém, tak hokejovém. Ovšem za předpokladu, že obě mužstva přejdou pod civilní brněnské celky. Zbrojovce je nabídnuta Kometa hokejová a Královopolská usiluje o tu fotbalovou.

"Situaci komplikoval fakt, že hokejisté Zbrojovky se probili na jaře 1962 opět do první ligy a již platilo pravidlo, že jedno mužstvo nemůže mít v I. lize dva celky. Toho využili funkcionáři ZKL Brno a působili na hokejisty Komety tak silně, že se rozhodli do ZKL přejít. Tím se otevřela cesta pro fůzi fotbalovou. Tlaky byly "různé", ale nakonec krajské předsednictvo ČSTV údajně "přihlédlo" k přání hráčů. Ti se rozhodli, že sice změní klub, ale nikoliv stadion. Dne 1. července se sloučil fotbalový oddíl Rudé hvězdy se Spartakem Brno ZJŠ a ten měl rázem prvoligové, druholigové a divizní zastoupení A to ještě "D tým" hrál I. A třídu!!!"

Takto nebývale početný a výkonnostně stabilizovaný kádr nemá v minulosti, ale ani budoucnosti československé kopané obdobu, ani u Dukel, či ostatních vojenských a policejních celků, váže to na sebe však i problémy předznamenávající pád - řevnivost hráčů.

Historie SK Židenice a fotbalové Zbrojovky se tak obohacuje o 4 ligové sezóny (1957 -61), bilanci 43 vítězství, 17 remíz a 51 porážek, skóre 173:198 a 103 bodů. Naštěstí RH Brno nezatěžuje naší historii žádným výraznějším debaklem.

Kvantita se v kvalitu bohužel nepřetavuje a tak následujícím ročníku I. ligy končíme na osmém místě s 25 body, skóre 34:37 a bilancí 9-7-10. Nejlepším střelcem je Lichtnégl s 18 brankami. Debakly má mužstvo na kontě jen dva 0:5 s Nitrou a 1:4 s Trenčínem, zato jasných vítězství je více - 5:1 s Kladnem, 4:1 se Spartou a Plzní, 4:2 s Baníkem. Sestava je následující Schmucker, Spišiak - Vítů, Kohlík, Janoščin, Navrátil - Machovský, Stloukal, Šón, Komárek - Salaj, Koláček, Lichtnégl, Bubník, Kulan, Majer, Hradský, Barák. Trenéry pak Krčil a posléze Sezemský.

Na podzim roku 1962 nachází cestu do hlediště stadionu Za Lužánkami při sedmi domácích zápasech 104 000 diváků, tedy okolo 14 800 diváků na zápas. Stačí to na čtvrté místo v tabulce návštěvnosti. Kraluje Sparta s průměrem 26 330 diváků na domácí zápas !!!

Za zaznamenání stojí, že naše Béčko vyhrálo svou skupinu II. ligy, ale postoupit nemohlo. Céčku už se tak nevede, skončí v Jihomoravském krajském přeboru na 11 příčce . Sestava béčka: Viktor - Buráň, Hájek, Navrátil - Ziegenfuss, Majer - Haspra, Jankulovký, Stodůlka, Brada, Barták. Tým je sestaven a hraje tak, že kdyby áčko sestoupilo z I. ligy, tak se mužstva jen prohodí.

V následujícím roce už nastává pomalý a pozvolný ústup z pozic. Spartak Brno ZJŠ končí na 9 místě opět s 25 body, skóre 31:32 a bilancí 7-11-8 a stává se králem remíz. Nejlepším střelcem je opět Lichtnégl, tentokrát s 15 brankami. Debakl se koná jen jeden - 0:5 s Třincem a zaznamenání hodné výhry se urodí dvě - 4:0 s Třincem a Hradcem.

Spartak ZJŠ pravidelně hraje v té době populární Veletržní pohár. Nejvíce se daří s sezóně 1963/64, kdy se probije až do semifinále, kde vypadává se Standardem Lutych po urputném boji ve třetím rozhodujícím zápase 0:1.

Béčko v téže sezóně neudrží II. ligu a sestupuje do krajského přeboru.

Radost ovšem příznivcům dělají opět dorostenci. V semifinále mistrovství republiky porazí Slavii (1:1 a 5:2), ve finále je lepší bratislavský Slovan (4:1 a 2:3) .

V ročníku 1964/65 mužstvo obhájí titul krále remíz a končí na 11 příčce s 24 body, skóre 19:26 a bilancí 7-10-9. Nejlepším střelcem je stále Lichtnégl, ale už jen s 8 brankami. Debakl utrpíme jen jeden - 0:4 s Baníkem.

Své kralování co se remíz týče tým vylepšuje ještě v následujícím ročníku 1965/66. Sezónu dohrává na 10 místě s 22 body, skóre 21:31 a bilancí 5-12-9. Nejlepším střelcem je tentokrát Vojta se 4 góly. Debakl opět jen jeden - 0:4 se Spartou.

Ve Veletržním poháru Spartak ZJŠ poráží a vyřazuje jedno z nejpřednějších italských mužstev - Fiorentinu (o rok později je v Itálii mistrem) a troskotají až na skotském Dunfermline.

Jelikož se mužstvo na jaře roku 1966 potácí na hraně sestupu, v zápase proti Hradci Králové vytahuje trenér Karel Kolský tajnou zbraň. Vlastimila Bubníka, už přes rok ligu nehrajícího, který dře do úmoru, Brno vyhrává 3:1 a zachraňuje se.

Za podivných okolností jsou pak odstěhováni do Ostravy Schmucker a Janoščin, odkud ústy Baníku vzkazují, že za Brno už nikdy nenastoupí. Výsledkem usilovného jednání je však pouhá finanční kompenzace. Mužstvo dále opouští jeho střelec Karel Lichtnégl, kterému je předhazován jeho věk, a odchází do NHKG Ostrava.

Konečnou etapou je ročník 1966/67. Spartak Brno ZJŠ sestupuje ze 13 místa. V sezóně dosahuje 17 bodů, skóre 24:49 a bilance 7-3-16. K černým okamžikům se řadí 0:7 se Žilinou, 1:5 s Interem a 0:4 s Teplicemi. Nejvíc gólů dávají Sýkora a Bouška - 6.

Sotva se mužstvo na jaře ocitlo v pásmu sestupu řada hráčů okamžitě začala vyjednávat o přestupu. Píšek s Baníkem, Vojta odešel do Teplic, Bouška se Spartou. Odešel Šefčík do Prievidze, Hrnčiar do Nitry. Do Moravské Slávie ohlásili hromadný přestup hráči béčka Burian, Hradský, Dolák, Kováč, Janků, Minařík, Spišiak, Venhoda a Vašín.

Mraky nad Brnem se netrhají "Ještě koncem 50. let patřil fotbal o ozdobám moravské metropole - to když váleli za Rudou hvězdu Kohlík, Sláma, Popluhár, Vojta Píša či Přáda. Začátkem 60. let však sestupu nezabránili ani Karel Lichtnégl a slavní hokejisté Bronislav Danda s Vlastou Bubníkem. Vzápětí se sice v nejvyšší soutěži objevil Spartak Královopolská, dokázal v ní však vyhrát jenom jediný zápas. Hned ho vystřídal Spartak ZJŠ, ale i v jeho případě to byly sezóny bojů o záchranu.

Také jaro 1967 začíná populární Zbrojovka na posledním místě a brněnský fotbal pyká za chyby minulosti. Nedokázal udržet hráče po skončení vojny (Popluhára, Vojtu, Viktora, Píšu) ani si vychovat vlastní, utíkaly mu talenty místní i z okolí (jako Dyba z Prostějova do Sparty). Každý rok nový trenér vedl tým sestavený z krajánků, navíc mnohdy na sklonku kariéry, jenž sice hrál v brněnských barvách, ne však za Brno. Jedenáctku opustili i ti, kteří ve Zbrojovce zestárli. Lichtnégl odešel do NHKG, Kohlík do fotbalového důchodu.

Karel Kohlík byl Brňanem tělem i duší, i když jako dorostenec přišel před dvaceti lety do tehdejšího SK Židenice z Olomouce. Vydržel dlouho, až do osmatřiceti, když už mezi ostatními čněl jako jejich otec a stále svým příkladem dokázal mužstvo stmelit. Důrazný, nebojácný, takticky vyspělý a spolehlivý obránce se přesto nikdy neobjevil v reprezentaci. Asi pro svou všeobecně známou slabinu: v žádném utkání si neodpustil alespoň jeden parádní kiks." ... (Kronika českého fotbalu)

Ročníkem 1967/68 začíná naše čtyřletá pouť druhou ligou, skupinou B, kde hrají převážně slovenské celky končíme postupně na 6, 9, 5 a 1 místě. Krize vrcholí na podzim roku 1967, kdy Spartak končí na třetím místě od konce. Na jaře dochází sice ke zlepšení, ale pouze přechodnému.

Určitě za zaznamenání stojí přejmenování klubu v roce 1968 na Zbrojovku Brno.

V létě roku 1968 přichází mužstvo trénovat Reimann a začíná období rotace hráčů. Klubem jich přijde a odejde za rok a půl 24! Mužstvu se ovšem mnoho nedaří. Jelikož je celé jaro 1969 předznamenáno reorganizací soutěží, kdy se mění s uspořádáním státu i schéma ligových soutěží. I i II. liga je celostátní, se 16 účastníky, tak dochází i v Brně k zápasu pravdy. Ve hře je 9 příčka tabulky, která znamená udržení ve II. lize. V infarktovém zápase, posledním v sezóně, nastupujeme doma proti AC Nitra. Z propadliště fotbalových dějin nás těsně před koncem vysvobozuje střídající Ing. Lunda - 1:0.

V roce 1970, po dobrém podzimu, je již veseleji. Z Dukly se vrací Kopenec, z Bratislavy přichází Sokol. V dubnu se vrací i Lichtnégl a začíná válet. Za Lužánky se vracejí i diváci, vyjímkou nejsou i návštěvy kolem 10 000 diváků.

V sezóně postupu trénuje mužstvo jako rok před tím Zdeněk Hajský a stabilizuje jej. Do Brna se vrací posila obranných řad Popluhár, přichází Mikloš z Prešova. Mužstvo odehraje sezónu ve složení: v brance Padúch, obrana Vítů, Pospíšil, Popluhár, Sokol, ve středové řadě Soukal a Krška, za některého z nich vždy v průběhu utkání zaskakuje Lichtnégl, útok Kukla, Sýkora, Mikloš, Kopenec a střídá Kotásek.

Na podzim roku 1970 se Za Lužánkami dokončuje umělé osvětlení a Zbrojovka sehrává sérii přípravných utkání se Slavií, Slovanem Bratislava a Spartakem Trnava. Tyto přátelská utkání mají ohromující kulisu 15 - 20 000 diváků.

Na podzim Zbrojovka doma nedostává ani gól, je včele druholigové tabulky, v 15 zápasech dosahuje 23 bodů a skóre 26:9. Návštěvy přes 10 000 diváků se stávají pravidlem. Když na jaře Zbrojovka získává stejný počet bodů na celkových 46 - o 5 víc než druhá Nitra, je rozhodnuto.

Nejvyšší návštěva jara přichází na zápas s druhou Nitrou - celých 20 000 diváků.

Odměnou za postup do I. ligy je pověření reprezentací, jako ČSSR B, na poháru v Teheránu.

Mistři

(1971 - 1983)

Mistři: mistrovská sezóna