Hubáček se na severu sžíval s novým prostředím necelý týden, pak se vypravil s národním týmem do Ruska na Channel One Cup a sváteční období trávil doma v Brně. Před zápasem Komety s Pardubicemi mluvil s redaktorem Deníku Rovnost přímo v hledišti Kajot Areny.

Jak na vás zatím zapůsobilo zimní Finsko?
Výborně, i když jsem tam zatím strávil jen šest dní s cestou. Samozřejmě není jednoduché přejít v rozehrané soutěži do jiné země. Ale od prvního dne se kluci chovali obrovsky vstřícně. Z různých maličkostí mi přišlo, že tam nejsem týden, ale tři měsíce.

V týmu asi nehrozí nějaká cizinecká kolonie…
Jsme tam čtyři z venku, dva Češi (Hubáček s Pavlem Skrbkem – pozn. red.), Kanaďan, Francouz a jinak samí Finové. I proto jsou tréninky i zápasové porady vedené ve finštině. Nejbližší hráč, který sedí u cizince, mu vždy pokyny překládá do angličtiny. Je to úplně v pohodě. I když hned první zápas… Než jsem zaregistroval svou přezdívku a výzvu, že mám jít na led, dvakrát jsem zachrápal. (smích) Ale postupem času svou přezdívku ve vodopádu slov pochytíte.

Pomohl vám k zabydlení i krajan Skrbek?
Dal mi nějaké prvotní rady. Kluci jsou vzájemně otevření. I kdyby Pavel v týmu nebyl, vstřícnost od Finů byla zatím maximální.

Zapůsobilo na vás Jyväskylä?
Zatím jsem poznal hlavně hotel a zimák. V centru jsem se byl podívat jen jednou. Je nejpodstatnější podchytit si hokejové věci. A kde se dobře najím? To budu řešit později.

Vy jste tam zatím jel na otočku a docela nalehko…
Jo, jel jsem s kufrem pod paží, dvoje džíny, dvě mikiny, věděl jsem, že zůstanu jen chvíli.

Byl jste ze začátku nervózní?
V zahraničí už jsem párkrát hrál. Tušil jsem, jaké začátky budou. Není mi šestnáct, abych seděl někde uťápnutý v rohu. Jedna z důležitých věcí je co nejvíc komunikovat se všemi lidmi v mančaftu. Musí vidět, že nepřišel nějaký Čech, co jen čumí jak idiot. Už jsem se naučil pár finských slovíček.

Jak tedy vypadaly první okamžiky?
Když přijdete, samozřejmě dojde na představování. V Americe jsou jména John, Tom a podobně. Jenže tady se mi představilo třicet Finů a já si zapamatoval dva z nich. (smích) V kabině má každý svůj štítek, tak jsem zpočátku jen koukal na ně. V prvních dnech získáváte spoustu informací, určitě se nenudíte.

Takže jste zažil příjemnější start než v ruské KHL?
Mentalita Rusů a Finů je jiná. V Rusku nikdo neuměl anglicky ani slovo, takže jsem tam seděl jak puk ještě dva měsíce. Finská ochota je na úplně jiné úrovni.

Přijede za vámi i rodina?
Přijedou v lednu, malá už chodí do školy v Brně, takže jsem ji nechtěl na sílu vytrhávat z jejího prostředí. Ve zbytku sezony zůstanu sám, ale sezona utíká rychle.

Za Jyväskylä už jste stihl tři zápasy v nejvyšší finské lize. Vyhovuje vám její styl?
Je rychlejší, frekvence bruslení intenzivnější. Nehraje se tak o střední pásmo, ale otevřeněji. Soupeř vám nedá vydechnout, při ztrátě puku okamžitě napadá. Myslím, že tady své bruslení uplatním.

A zápasy Komety už sledujete jen jako divák. Jaké to je?
Dobré. Ne bez nervů, ale z pozice kluka v hledišti určitě s větším klidem než na ledě.

Jsou to hodně rozdílné pozice, divák a hráč?
Nezdá se to, ale velký zájem o hokej v Brně na hráče dost dopadá a jako sportovec se hokeje nezbavíte ani ve svém soukromí. Je pak těžké vypnout hlavu. Nemám rád slovo tlak, protože lze pod ně schovat kdeco. Ale brněnské prostředí je specifické oproti kterémukoli jinému mančaftu v extralize.

V Kometě jste byl jediný brněnský odchovanec, lidé ve městě vás znají. Řešili s vámi hokej ještě víc?
Určitě. Jsou města v republice, třeba Ostrava je rázovitá, některé město odměřenější, jiné ubrečenější… V Brně lidi berou sportovce za své. Jsou s nimi v těsném kontaktu, což vytváří na jednu stranu pěkné pouto, ale v některých fázích sezony to na kluky silně doléhá.

Takže jste řešil hokej na každém rohu města?
Dám příklad: Ráno jsem vezl malou do školy. Někdo mě tam hned zastavil: Dobrý den, Peťo, co hokej, co zápas? Řeknete dobrý a nějaké ty věty okolo. Odevzdal jsem malou do školy, jel jsem si do obchodu pro snídani. To samé se mi stalo v obchodě. Pak jedete na zimák a stejné otázky řešíte i na obědě. Hokej máte pořád kolem sebe. Prostě změna. Ve Vítkovicích mě za deset let nikdo nezastavil a neptal se mě na hokej.

Tohle vás ještě víc zavazovalo?
Každý člověk chodí do práce nebo do školy a pak má nějaké svoje ventily, kde vypne. Když máte hokej neustále v hlavě, je těžší se oprostit od myšlenek, že se nedaří.

Kdy ve vás dozrálo rozhodnutí, že Brno opustíte?
Na rovinu, kdybych nehrál v Brně, odešel jsem ven už po loňském mistrovství světa. Ale domů jsem se po dlouhém angažmá ve Vítkovicích těšil. Snažil jsem se zůstat co nejdéle, hrát co nejlíp. Jenže jsem viděl, že má výkonnost se nelepší. Začal jsem tušit, že mi změna prospěje.

Takže jste už nechtěl odmítnout další zahraniční nabídku?
Když se vrátím do loňska: Měl jsem tříletou smlouvu ve Vítkovicích, která mi končila v dubnu, ale už v lednu jsem šel do Brna. Předtím jsem byl tak nějak nachystaný, že po Vítkovicích půjdu na čtyři pět sezon do zahraničí. Kometa se potom dostala do extraligy, proto jsem tyhle plány upozadil. Kariéra se ale nějak vyvíjí a po sportovní stránce bych byl sám proti sobě, pokud bych nevyužil šanci. Když srovnám zpětně výkonnost Vítkovice–Kometa nebo nároďák–Kometa, v Brně jsem měl třetinovou.

Máte blíž z Finska do národního týmu?
Asi ne. V Kometě jsem sice nehrál podle svých představ, ale na nároďáky jsem pravidelně jezdil. Dovolím si tvrdit, že nějaký repre standard jsem odvedl. Přesun asi nebude mít vliv. Rychlejší a svižnější hokej mě ale může delší dobu udržet v lepší formě.

Bral jste také v potaz, že Kometa může potřetí za sebou skončit zase jen v play out?
Tohle nemělo vůbec žádný vliv. Sezona byla nějak rozehraná, nezáleželo, jestli jsme druzí, nebo dvanáctí. Šlo o moji osobní sportovní stránku a zajímavou finanční nabídku ze zahraničí.

Už tušíte, jak dlouho v zahraničí zůstanete?
Můžete si něco nalajnovat, ale pak přijdou situace, které plány změní. Mám smlouvu do konce sezony. Co dál? Uvidím podle výkonů, jak se mnou budou v klubu spokojení… Do extra dálky se nedívám.

A když se ohlédnete zpět na rok 2011, co vám dal?
Zažil jsem krásné mistrovství světa v Bratislavě, i jednotlivé repre turnaje. A moje výkony v Kometě? Strašně mě vnitřně mrzí, že jsem tu neodvedl práci, jakou bych si představoval. Do Brna jsem se hrozně těšil. Všechno bylo umocněné tím, že tady hrával taťka, vyrůstal jsem tady.

Váš otec Petr nastoupil k exhibici Morava versus Čechy, kterou domácí prohráli 5:12. Řekl, že až vám zavolá do Finska, trochu si výsledek upraví…
Všechno vím. Já myslím, že mi nejdřív řekl: Dal jsem dva góly. (smích) Ale to je z hecu. Chlapi byli rádi, že si zahráli a zavzpomínali na dobu, kdy seděli v kabině.

Ovlivnil otec hodně vaši kariéru?
Moc. Radil mi, co mám dělat, pomáhal mi nenásilnou formou. Měl jsem k němu respekt jako k tátovi i k ligovému hokejistovi. Vyrůstáte, máte svoje vzory. Já třeba obdivoval Romana Meluzína, ale s odstupem času můžu říct, že můj vzor byl vždycky táta, aniž bych to tenkrát tušil. Dnes to můžu říct.

Jak si užíváte období Vánoc?
Čekají mě čtyři měsíce ve Finsku, takže je potřeba zařídit spoustu věcí. A přejet v tuhle dobu město? To je akorát na naliskání. Ale Vánoce mám rád, točí se kolem dětí, osmileté dcery i rok a půl starého kluka. Někdy nemáte čas si je ani užít. Zažil jsem Vánoce v Rusku, tam je slaví až po Novém roce. Na Štědrý den jsme hráli na CSKA, což bylo hrozné. Slavil jsem je i v Americe, ale ty české jsou nejhezčí. Pohádky, scházení se s rodinou, děti. Je hezké, když vydechnete a zastavíte se.

Dal jste si nějaké předsevzetí pro následující rok?
Nedávám si nějaké cíle. Chci dobře dokončit sezonu, jo a taky se naučit finsky.

Půjde to?
Na první pohled prý finština vypadá složitěji než ve skutečnosti je. Koupil jsem si mluvnici, prolistoval ji. Je to španělská vesnice. Jÿvaskylä platí za vyhlášené univerzitní město, snad nabízí výuku cizincům. Vyzkouším to. Možná si řeknu: Je to hatmatilka a učebnici zahodím, anebo vydržím. Umět finsky? S tím už člověk někdy ve stáří může něco udělat.

brnensky.denik.cz