Přestup do Komety? Splněný sen, ale bude to těžké, ví

Hubáček

12. ledna 2010  11:27 idnes.cz

Pokud někdo beze zbytku naplňuje význam slova patriot, je to hokejista Petr Hubáček. Třicetiletý útočník, který přestoupil z Vítkovic do mateřské Komety, při včerejším rozhovoru zrovna mířil autem z Ostravy, když s radostí prohodil: "Do Brna už to mám jen sto kilometrů a blížím se. Už se těším, jak od zítřka budu Komeťák."

Brněnský tým v něm získal srdcaře i nezvykle otevřeného a přátelského chlapíka. A hlavně prvotřídního hokejistu, který je letos pravidelnou součástí české reprezentace. "Ale já nemám absolutně žádný osobní cíl. Tím jediným je záchrana Komety," oznamuje Hubáček.

Co pro vás návrat do Brna znamená?
Je to pro mě návrat do prostředí, kde jsem vyrostl, a moc se na to těším. Dlouho to člověk měl v hlavě, přemýšlel nad tím a představoval si to a teď vím, že to nastalo.

Dá se říct, že návrat do Brna pro vás znamená splnění snu?
Určitě. Za Kometu jsem si vždycky chtěl zahrát, a co vím od kluků, co jsou Brňáci, tak to takhle v sobě má každý. Už jenom proto, že každý Brňák je vychovaný, že je hrdý na své Brno. Vždycky jsem si to přál a jsem rád, že se to uskuteční. Ale vím, že to bude hodně těžké.

Proč těžké? Kvůli velkým očekáváním fanoušků?
Lidi jsou určitě rádi, že se další kluk z Brna vrací do Komety. A jsou také nároční, takže mají velká očekávání. Druhá věc je, že jsem sám na sebe zvyklý vytvářet vnitřní tlak a s máločím jsem spokojený. Požaduju od sebe vždycky tu nejvyšší výkonnost a v Kometě to bude ještě víc umocněné. Ale to poznamenávám jen tak na okraj, je moje věc, abych se s tím vypořádal.

Zmínil jste další Brňáky, kteří se vrátili ještě do první ligy. Uvažoval jste o tom taky?
Nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlel, protože jsem byl prakticky vždycky smluvně vázaný ve Vítkovicích dlouhodobým kontraktem. Ani impulz k nynějšímu odchodu nepřišel z mé strany, protože jsem byl pod kontraktem a nikdy bych si nemohl dovolit přijít za vedením a říct: já chci do Brna, prodejte mě. Byla to vždycky věc jednání mezi kluby.

Vy byste šel o soutěž níž?
Kdybych věděl, že mi ve Vítkovicích končí smlouva a byla by možnost, tak bych šel sezonu klidně dohrát i do první ligy. Tak to bylo ve hře i loni, kdy jsem se vracel z Ruska, ale Vítkovice chtěly, abych se vrátil, takže jsem do Brna nemohl. Zase na druhou stranu upřímně říkám, a snad mi to lidé nebudou mít za zlé, že když člověk objíždí nároďáky a má určité ambice, tak by si dlouhodobější kontrakt v první lize podepsat nedovolil.

Jak těžké pro vás bylo rozloučení ve Vítkovicích?
Hodně těžké. Z jedné strany proto, že v pátek prosáklo do médií, že je ve hře můj přestup do Brna. Vyrovnat se s tím, že jsem na dva zápasy pořád hráč Vítkovic, i když už každý ví, že půjdu do Brna, bylo náročné. A ještě těžší bylo ve finále skutečně odejít, když skončil zápas ve Zlíně. Původně jsem chtěl klukům v kabině po zápase říct, že jim všem přeju hodně štěstí a že jim za všechno děkuju. Ale když k tomu mělo dojít, tak jsem věděl, že bych to v tu chvíli nedokázal říct. Když přišel poslední den v prostředí, kde jsem strávil s přestávkami dvanáct let a měl jsem tam spoustu kamarádů, tak člověka ty emoce dostanou.

Vy jste vždycky hodně otevřeně dával najevo svůj vztah k Brnu. Co na to říkali ve Vítkovicích?
Zachytil jsem, že v Ostravě samozřejmě nebyli rádi, když jsem takhle otevřeně vyjadřoval sympatie k Brnu. Já jsem jim na to vždycky odpovídal, že jsem se nikdy k Vítkovicím nezachoval špatně a ty otázky jsem nikdy sám neotevřel. Vždycky jsem jen upřímně odpověděl na dotaz a řekl, co opravdu cítím. Žádný větší problém jsem s tím v Ostravě neměl.

A co říkali na váš odchod spoluhráči?
Že prohráli poslední tři zápasy, zatímco Kometa šlape, tak když odejdu, že snad začnou vyhrávat. To ale bylo ze srandy, jinak jsem na nich cítil, že je jim líto, že odcházím. Dokonce jsem měl před zápasem ve Zlíně i trochu pocit, že ho chtějí vyhrát pro mě, abych se loučil vítězstvím.

Vzpomenete si ještě na svůj poslední zápas v Brně?
25. října s Vítkovicemi (smích).

A poslední zápas za Kometu?
Myslím, že to byl poslední zápas baráže o udržení v první lize '98/'99. Byl tam Šumperk, Havlíčkův Brod, Ústí a my. Poslední zápas byl myslím doma proti Šumperku, kdy už oba týmy měly jistotu, skončilo to 10:8 pro Brno a hráči Šumperku už na střídačce dělali vlny. Byl to už jen takový pouťák pro lidi (zápas ve skutečnosti skončil 10:6, ale ostatní údaje řekl Hubáček správně – pozn. aut.).

V souvislosti s přestupem do Komety jste zmínil i to, že to budete mít dál do reprezentace. Opravdu se toho bojíte?
Možná je to jen můj subjektivní názor, je fakt, že jsem absolvoval všechny letošní turnaje Euro Hockey Tour, a když bude mít člověk výkonnost, tak pozvánku do kempu před mistrovstvím světa asi dostane. Spíš jsem to myslel tak, že v play-off se utkávají nejlepší mančafty extraligy a člověk je v daleko větším tempu a líp se dostává do formy. Na druhou stranu z vlastní zkušenosti vím, že zápasy play-out bývají těžší, protože jde o bytí a nebytí.

Po olympiádě jste nešilhal?
Ne, to vůbec. Když člověk v tom hokejovém prostředí žije, tak vycítí, jestli na to vůbec má, a také pozná své šance. Nikdy jsem na to ani nepomyslel. Na to, abych jel na olympiádu, nemám výkonnost.

Na mistrovství světa byste ale asi jel rád.
Tam člověk šanci cítit může, zvlášť když absolvoval všechny turnaje Euro Hockey Tour. Ale bude záležet na tom, jakou budu mít momentální formu před mistrovstvím. A je to až za dlouho, takže to momentálně neřeším.

Zaujal mě u vás fakt, že jste kromě krátkých angažmá v Americe, Švýcarsku a Rusku strávil většinu kariéry v Česku. Do ciziny vás to netáhlo?
To ne, ale vždycky jsem byl někde smluvně vázaný. A pohyb takových hráčů vyjma do Ruska je prakticky nemožný. Po jedné sezoně v Ostravě už jsem cítil, že potřebuju změnit prostředí a chci do zahraničí, a šel jsem do Nižněkamsku. Že to bylo do tak blbýho mančaftu s tak blbým trenérem, to už je shoda okolností a člověk aspoň má na co vzpomínat. Ale věděl jsem, že to bylo špatné. Teď se těším, jak budu hrát za Kometu, ale kdyby třeba přišla nabídka z Ruska, tak na rovinu říkám, že bych o tom přemýšlel. Člověk stárne, roky utíkají a tam si opravdu můžete vydělat velké peníze. Ale teď takové myšlenky nemám, soustředím se jen na Kometu.

Váš vztah k Brnu se netýká jen hokeje. Chodíte fandit i fotbalistům, že?
Nechci, aby to ode mě zase vyznělo nějak přehnaně. Ale tím, že taťka hrával za Kometu a brával mě s sebou a i já jsem od malička hrál hokej, tak jsem nevynechal jediné utkání za Lužánkami a později jsme začali chodit i na fotbal. Takže moc dobře vím, co znamená se ráno probudit a vědět, že dnes hraje Kometa a Zbrojovka, a těšit se na to celý den. A taky vím, jaké je to jít domů zklamaný a být tím další dny rozhozený. Moc dobře znám pocity lidí, co jsou v Rondu na hokeji, a vím, jak ty kluky dole pod sebou berou. I v poslední době, když jsem se mohl jít mrknout, tak jsem rád šel.

Vím, že máte zálibu i v anglickém fotbale.
To ano. Teď jsem si zrovna psal s Radimem Bičánkem a domlouvali jsme se, že když bude možnost, zajeli bychom v olympijské pauze do Anglie na fotbal. Je dobře, že i další kluci v brněnské kabině jsou tak nastavení. Když nás pojede víc, tak to bude příjemnější.